Letní výcvikové tábory jsou vždy akcí, na které se všechny záchranářské brigády velmi těší a často se jich nadšeně zúčastňuje i část pasívnější členské základny.
Letošní léto s počasím, jaké si každý přeje pro ideální dovolenou, je v plném proudu a pro každého pejskaře je dobou nejkrásnějších zážitků. Dny strávené ve společnosti psího parťáka a většinou i dalších stejně smýšlejících lidí patří nejen k těm absolutně nezapomenutelným, ale především také výcvikově nejpřínosnějším. Systematický týdenní výcvik je totiž svými výsledky a výcvikovými posuny zcela nesrovnatelný s celoroční bilancí běžných víkendů. Návaznost vícedenních tréninků je rozhodně nenahraditelná a její dopady ocení po týdenní zátěži naprosto každý. Jedinou podmínkou je ale samozřejmě skutečná odbornost vedení tréninků, která někdy bohužel bývá nahrazována jenom vyšším objemem, tedy množstvím absolvovaných tréninkových koleček. To je ovšem fatální omyl, často na začátku skrytým za zdánlivě fungujícím systémem. Postupně však namísto opory v promyšlených výcvikových úkolech sklouzává do prostého seznamování psa s terénem tak, aby se postupně seznámil se všemi úkryty prohledávaného terénu. Zkušený psovod pak okamžitě vidí, že pes vlastně nepracuje s lokalizací čichových vjemů, ale doslova kontroluje jeden úkryt za druhým, je-li obsazen figurantem. Je nesmírná škoda, že řada kolektivů nemá o systematičnosti výcviku ani ponětí a právě tento způsob intenzívně praktikují. Při prověrkách všeho druhu s úkryty vytvořenými třeba rozhodčím na místě pak zákonitě neuspějí.
Psí nos je fantastický nástroj a cílevědomé využívání jeho schopností přináší doslova neuvěřitelné výsledky. Nejprůkaznější a nejlépe viditelné jsou tyto postupy při výcviku psích stopařů. Obliba stopování i mantrailingové varianty v poslední době značně narůstá, přestože vlastně stopy nejsou pro záchranáře klíčovou disciplínou. V jejich nácviku však bohudík nejméně dochází k porušování systematičnosti, nedochází tam tak často k nežádoucímu přeskakování jednotlivých výcvikových schůdků, jako při klasickém pátrání v sutinách. A při letních táborech, které by měly být svým rozsahem právě vrcholem výcvikového snažení roku, je jistě dost času na teoretické probrání jednotlivých výcvikových úskalí, která rozhodně nelze pomíjet. Je pro mne zcela nepochopitelné, že někteří psovodi dokážou sobecky promrhat celé léto vlastní zábavou a výcvik, který je ve skutečnosti největší zábavou jejich psa, z pohodlnosti zcela ignorují.
Členové K9 Rescue CZ, kteří mají před sebou kromě výcviku řadu velmi náročných pracovních úkolů při budování základny Londonka, se proto pod vedením obětavé výcvikářky Kristýnky snaží využít každičké možnosti léta a hlavně nádherného prostředí CHKO Třeboňsko k co nejširšímu výcvikovému posunu. S aktuálně nepatrným ústupem sutinových prací tak dochází k prohlubování terénních prací, vodních cviků, prací s cadaverem a stopařských činností včetně základů mantrailingu. S využitím návaznosti jednotlivých dnů za sebou pak lze velmi rychle pozorovat výrazné výcvikové posuny, které často překračují úkoly běžné k věku vesměs mladých zvířat. Rychlé vytváření podmíněných podnětů pak tvoří potřebný stereotyp, který je později možno s přibývajícími úkoly lehce přetvářet v žádoucí rituál a měnit na dynamický stereotyp vrcholného výcviku ve stupních B.
Úžasné dny úžasného léta si tak zaslouženě užívají opravdu úžasní lidé, kteří si to svým přístupem ke svým psům a ostatním členům kolektivu rozhodně zaslouží. Tak se totiž vytvářejí skutečně úžasné kolektivy...
Comments