NENÁPADNÉ VÝROČÍ

V knize Brácha pes se píše: „O poslední březnové neděli roku 1965 se ve 12.35 h místního času zachvěla půda rozsáhlého chilského území a během pouhých 87 sekund přestalo existovat městečko El Cobre. Hliněné domky horníků se rozpadly na prach, který záplavová vlna z nedaleké prasklé přehrady proměnila v bahno a pod několikametrovou vrstvou zůstaly pohřbeny stovky lidí.“

Ale již čtyři roky předtím založil český emigrant z Hradce Králové Rudolf Toman v holandském Amsterodamu specializovaný oddíl kynologů na vyhledávání pohřešovaných osob. Pod heslem „Ve jménu člověka“ se proto ihned vydal se svým německým ovčákem Dorem do chilských rozvalin pátrat po obětech zemětřesení. Doro si svou neuvěřitelnou spolehlivostí a přesností při značení nálezů osob až do hloubky osmi metrů brzy vysloužil od novinářů obdivnou přezdívku Doro-Detektor. Na závěr svého působení od chilské vlády dokonce obdržel nejvyšší státní vyznamenání Kříž za zásluhy. I s odstupem let je v popsaných podmínkách jeho výkon hoden zaslouženého obdivu všech záchranářských kynologů.

Při současném nenápadném výročí 60 let od tohoto zemětřesení již dnes asi už nikoho nepřekvapuje účast záchranářských psů na vyhledávacích pracích všeho druhu. Je však vždy jejich práce srovnatelně spolehlivá a souhra se psovody natolik odborná, aby i v současnosti mohlo oprávněně docházet k podobným replikám přihlížejících novinářů? Nejsou občas používáni psi, kteří jsou sice „speciálně cvičeni“, ale zdaleka ještě ne „speciálně vycvičeni“?

Za vycvičeného lze považovat psa po úspěšném absolvování nejvyšší zkoušky v daném směru, tedy sutinového či terénního stupně B. V celém světě je tento trend akceptován a psi s touto kvalifikací jsou zváni k praktickým zásahům při neštěstích všeho druhu. Nikdo tuto kvalifikaci udělovanou na mezinárodní platformě nezávislými odborníky rozhodně nezpochybňuje, takže prověrky lokálních státních složek se omezují na tvrdé kontroly fyzického a především psychického rázu. I naši dobrovolní psovodi, vysílaní kdysi do zahraničí, těmito prověrkami procházeli a celá řada velmi dobrých psů na základě neúspěšnosti svých psovodů v nich nemohla být již v praxi použita. To bylo ale určitě v pořádku, náročného pátrání v rozvalinách se přece nemůže zúčastnit ani nedocvičený pes, ale ani nedokonale připravený psovod. Odborné selhání každého ze spolupracující dvojice může mít fatální následky.

Dnes již pomalu historické krédo, že „úspěch záchranáře závisí na dokonalé souhře lidského mozku a psího čichu“ rozhodně neztratilo nic na své pravdivosti, jenom je třeba tvrdě dodržovat požadavky pro dosažení stanovených cílů. Vždyť tady již opravdu jde o životy…