top of page

SOUBOJ TÝMŮ

Soutěž družstev členských organizací IRO určitě patří k těm nejzajímavějším akcím, které lze podle plánu v průběhu roku absolvovat. V letošním roce na sklonku října se dějištěm této velmi zajímavé soutěže staly prostory zajišťované slovinskou organizace KVRPK v malebném okolí města Kranj.


Čtrnáct tříčlenných družstev z Rakouska, Německa, Itálie, Slovenska, Holandska a několika domácích organizací Slovinska se utkalo nejen ve vyhledávání osob ve čtyřech sutinách a jednom terénu v lese, kde bylo úkolem najít celkem čtrnáct pohřešovaných osob, ale i na sedm kilometrů dlouhé trase prokázat znalosti z první pomoci zraněnému člověku a následně i ošetření zraněného psa. Čtyři mezinárodní rozhodčí měli za úkol posoudit nejen kvalitu nálezů v sutinách a v lese, ale i taktiku, spolupráci ve družstvu a souhru všech nasazených psovodů a psů. Úkol tedy pro každého šéfa týmu velmi připodobněný praxi, kdy musí nejen okamžitě reagovat na nastalé podmínky, ale hlavně s dobrou znalostí svého týmu využít maximálně jejich aktuálních výcvikových předností. Předpověď počasí opět strašila deštěm, ale bohudík opět se meteorologům lokálně příliš nepovedla. Terény na první pohled nevypadaly přehnaně obtížné, ale způsobem nasazení a místními podmínkami stanovenými na každém postu samostatně rozhodčími prověřily všechny zúčastněné týmy dokonale. Počet hledaných osob v žádném terénu pochopitelně nebyl znám a týmy se ho nedozvěděly ani při dílčích závěrečných brífincích. Tři týmy nalezly všech 14 pohřešovaných, o jednoho méně další čtyři a 12 osob našli další dva. Přestože s celkově pozitivním hodnocením odešla ze soutěže polovina družstev, dá se hovořit o velmi dobré výcvikové úrovni všech zúčastněných psovodů i psů. Z mého pohledu se jako největší problém jevilo, stejně jako u nás doma, označení nálezů, kdy psi někdy projevovali tendenci jít psovodovi naproti, takže mu především při příchodu ztížili přesnou lokalizaci konkrétního místa nálezu až občas dokonce koketující s úplnou anulací nálezu. Bývá to důsledkem současné pohodlnější metodiky tréninků, kdy psovodi si někdy vůbec nechodí po označení nálezu pro psy a odvolávají si je k sobě mimo terén. V reálu pak takové chování působí jako ztráta zájmu o nalezenou osobu a minimálně o hrubé znepřesnění místa nálezu. Tento trend výcvikově rozhodně není příliš zdravý a jeho využívání rozhodně především závisí na vyváženosti jeho využití v kontextu s ostatními tréninkovými způsoby.

Vítězem soutěže se stalo družstvo KVRPK 2 se ziskem 1908 bodů z 2100 možných, čímž opět potvrdilo vysokou úroveň slovinských kynologů posledního období. Jejich výkonnost jsme měli možnost posoudit i v srpnu na prvním mezinárodním mistrovství ČR na Londonce, kde na stupních FL rovněž kralovali Slovinci. Českou republiku při soutěži v Kranji tentokrát reprezentovalo pouze jediné družstvo KZJ, které sice skončilo uprostřed startovního pole na 7. místě, ale s velmi dobrým výsledkem a hlavně s výborným dojmem z jejich vystoupení. Družstvo ve složení Lukáš Mařica, Sabina Hošková a Soňa Šabacká působilo dobře sehraným dojmem a navíc vůdčí pozice Soni Šabacké s její velmi zkušenou erdelkou naprosto profesionálním dojmem. Škoda, že se nenašla další česká družstva, která by se dokázala postavit rovnocenně na start. Stačí vzpomenout na soutěže družstev ještě před pár lety, kdy české barvy vlály opakovaně na stupních vítězů a medaile cinkaly zlatem. Nemá i toto určitou vypovídací hodnotu k současné úrovni české záchranářské kynologie?





18 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page